Zásady ekologického provozu organizací se prosazují od poloviny 90. let. OECD s nimi začala pracovat od roku 1996 a v roce 2002 formulovala „doporučení pro zlepšování environmentálního profilu nakupování ve veřejné správě“. V témže roce stanovil Světový summit v Johannesburgu následující cíl: „Podporovat strategie nakupování ve veřejné správě, které podněcují rozvoj a šíření ekologicky šetrného zboží a služeb“. Od 6. akčního programu pro životní prostředí definuje a doporučuje environmentálně šetrný provoz a nakupování také Evropská unie.

V České republice se tento koncept začal výrazněji prosazovat až na přelomu milénia. Jedním z důležitých aspektů ekologického provozu se zabývala kampaň sdružení Arnika „Šetrné papírování“. Od roku 2002 se tomuto tématu věnuje Síť ekologických poraden STEP – prvním praktickým počinem byla ekologizace brněnské Kanceláře veřejného ochránce práv. V dalších letech tímto procesem prošla celá řada úřadů, soukromých i veřejných organizací a institucí. Více příkladů od nás i ze zahraničí najdete na našem webu a mnoho příkladů najdete v databázi příkladů dobré praxe environmentálně šetrného provozu.

Na oficiální rovině prosazuje zelené nakupování a provoz i Ministerstvo životního prostředí a Česká informační agentura životního prostředí CENIA.

V posledních letech se kromě environmentálního aspektu přidává i aspekt sociální (např. podpora fairtradových výrobků, zákaz výrobků s dětskou prací), sociální kritéria přímo umožňuje zákon o zadávání veřejných zakázek z roku 2016. Aktivně zde vystupuje Ministerstvo práce a sociálních věcí. Novela tohoto zákona, která platí od ledna 2021, jde ještě dále a ekologická a sociální kritéria nařizuje v podstatě jako povinná, když uvádí: "Zadavatel je... povinen... dodržovat zásady.. sociálně odpovědného zadávání, environmentálně odpovědného zadávání..." (odst. 4, par. 6 zákona č. 134/2016).